Před vypuknutím první světové války měly téměř všechny evropské velmoci rozsáhlé koloniální říše, jejichž vliv sahal do všech koutů světa. Největšími koloniálními mocnostmi byla Velká Británie následována Francií, které ovládaly území v Africe, Asii i Oceánii. Naopak dvě významné evropské mocnosti – Rusko a Rakousko-Uhersko – kolonie téměř neměly. Důvodem ruského koloniálního deficitu byla nejen jeho geografická poloha, ale také rozsáhlé oblasti Sibiře a střední Asie, které car ovládal. Rakousko-Uhersko se zase soustředilo spíše na Balkán, kde se díky postupnému úpadku Osmanské říše objevovaly nové příležitosti pro získání dalšího územního vlivu.

Navzdory své malé rozloze byla habsburská enkláva poměrně dobře rozvinutá. Nacházely se zde nemocnice, školy, divadlo a dokonce i moderní lázně.

Přesto v roce 1914, na počátku první světové války, Rakousko-Uhersko vlastnilo jedno koloniální území – malou koncesi v čínském městě Tchien-ťin. Tento zisk si monarchie zajistila v roce 1901 díky své účasti v mezinárodní koalici známé jako Aliance osmi národů, která potlačila Boxerské povstání (1899–1901). Mezi členy koalice patřily Velká Británie, Francie, Německo, Japonsko, Rusko, Itálie, Spojené státy americké a právě Rakousko-Uhersko – vcelku pozoruhodná směsice světových mocností.

Habsburská enkláva na mapě označena růžovou barvou. Oblast se nacházela na severu města.

Město Tchien-ťin bylo v průběhu let rozděleno mezi osm koloniálních mocností (viz mapa), z nichž některé měly své koncese již od roku 1860. Přibližně polovina města však stále zůstávala pod plnou kontrolou Číny. Hlavním důvodem rozdělení města mezi tolik zahraničních kontrolorů byl jeho strategický význam – leželo v těsné blízkosti Pekingu a bylo považováno za ideální logistickou základnu pro případný vojenský zásah koaličních sil v čínské metropoli.

Rakousko-uherské území v Tchien-ťinu mělo v roce 1904 přibližně 30 000 obyvatel. Monarchie zde zřídila stálou vojenskou posádku, kterou tvořila jednotka námořních pěšáků čítající asi 40 mužů, doplněná o čínské policisty. Na pobřeží Číny se navíc až do roku 1914 často pohybovala alespoň jedna válečná loď rakousko-uherského námořnictva (K. u. k. Kriegsmarine), která měla zajistit ochranu monarchistických zájmů v regionu. Navzdory své malé rozloze byla habsburská enkláva poměrně dobře rozvinutá. Nacházely se zde nemocnice, školy, divadlo a dokonce i moderní lázně. Přítomnost zahraničních sil podpořila rozvoj městské infrastruktury a rakousko-uherští tehdy předpokládali, že je pouze otázkou času, než Tchien-ťin dosáhne podobného obchodního významu jako například Hongkong.

Tyto naděje však zůstaly nenaplněny. V roce 1917, kdy Čína vstoupila do první světové války na straně Dohody, byla rakousko-uherská koncese bez boje obsazena čínskými policejními silami. Po skončení války se nástupnické státy Rakousko a Maďarsko v rámci mírových smluv vzdaly veškerých nároků na toto území.

Tím skončil krátký, avšak historicky zajímavý příběh jediné skutečné kolonie Rakousko-Uherska, která dnes upadla téměř v zapomnění.

RU námořníci s čínskými obyvateli ve centru města

Jedna z mála dochovaných fotografií RU námořníků dislokovaných v Tchien-ťinu

Budova bývalého rakousko-uherského konzulátu