28. červenec

Je 11:00 středoevropského času a stárnoucí rakousko-uherská říše vyhlašuje válku malému srbskému národu. Po mnoha týdnech diplomatického napětí plného politických přestřelek vypukla v Evropě další válka. Po celém Rakousku-Uhersku si lidé čtou manifest Mým národům s podpisem Františka Josefa, panovníka ze „staré školy“. Nikdo zatím nepochybuje, že Srbsko bude za vraždu následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este potrestáno a vojáci budou do Vánoc zase doma.

29. červenec

Hodinu po půlnoci vypálí rakousko-uherský říční monitor Bodrog (plavidlo s mělkým ponorem) první salvu ze svých stodvacítek a granáty dopadají na srbskou metropoli Bělehrad. Srbská armáda ve snaze ztížit postup nepřátelské pěchoty likviduje most přes řeku Sávu, jedinou spojnici dvou znepřátelených zemí. Mezitím diplomaté ostatních mocností balí kufry a pokud možno se spěšně vrací do svých domovin v předtuše čehosi velkého.

30. červenec

Britský první lord admirality, slavný Winston Churchill, nařídil veliteli britské středomořské flotily, aby poskytl krytí flotile Francie, která převážela vojáky z Afriky na evropskou pevninu. Strach měli Britové především z německých lodí Goeben a Breslau, které na prahu války operovaly ve Středozemním moři. Na válku se chystalo také Rusko. 30. července byl založen Všeruský zemský svaz s cílem pomáhat nemocným a raněným vojákům.

31. červenec

Car Mikuláš nařídil plnou mobilizaci armády. Carské vojsko se připravovalo na střet s rakousko-uherskou říší na západě své země, ale mobilizována byla i jižní armáda na Kavkazu. Ve světě dochází ke skokovému nárůstu cen, vyspělé země se připravují na válku a v Británii je pro jistotu uzavřena londýnská burza.